4. Školní trest

14. června 2016 v 15:58 | Remi
Ahoj čtenáři,
je tu další kapitola k Ashley. Mám dnes docela vyděračnou náladu, takže: pokud se vám nová kapitola bude líbit a chtěli byste další, zanechte aspoň krátký komentík. Nebo nebude nic.

vaše vyděračka Remi :)



Školní trest

Škola už dávno začala, úkolů a povinností přibývalo. Ale to samozřejmě nezabránilo jisté nejmenované čtveřici (Removi, Ashley, Siriovi a Jamesovi) pokračovat v sérii takzvaných "akcí", díky kterým většina učitelů přežívala na prášcích proti infarktu a bolení hlavy.

Ashley je na lektvary talent. Ale měla by to mnohem jednoduší, KDYBY… tu nebyl ten kámen úrazu. Malinký, malilinký kamíneček… A rovnou dva. Remus a lektvary… nic moc. Ovšem oproti Jamesovi a Siriovi je mistr nad mistry. Ti dva zvládnou nechat vybouchnout i vodu na čaj (fakt nekecám - akce "uvař si sám" opravdu nedopadla moc dobře).
Jinak jde téhle povedené čtyřce učení úplně samo. Všichni jsou skvělí v přeměňování. James je hvězda v létání a jeho věčně rozcuchané vlasy jen podporují názor, že se měl narodit jako koště. Ashley exceluje v lektvarech a formulích (svou nejmilejší formuli - Aguamenti, téměř denně používá jako budíček pro takové spáče jako jsou James a Sirius), Remus je premiant v obraně proti černé magii a téměř jako jediný zvládne neusnout při hodině Dějin čar a kouzel, což je nadlidský výkon. No, a to nejlepší (nebo taky nejztřeštěnější) nakonec, Sirius byl, je a vždy bude nejlepší v astronomii. Tak tahle teorie přežila asi dva týdny, než se ukázalo, že Sirius dával pozor jen proto, aby mohl všem nejméně 1000000x ukázat "svoji hvězdu".

(Ashley)

Ne, ne, ne, ne!!! Už zase pondělí. Do háje, kterej ignorant mohl dát hned na začátek týdne dvouhodinovku lektvarů? A navíc se Zmiozelem! Jak mám asi uhlídat čtyři kotlíky naráz?
To je oč tu běží… Sklapni!!!

"Dobré ráno třído" prohlásil téměř vesele profesor Křiklan. Téměř vesele? Tady něco nehraje! Křikla a dobrá nálada - tyhle slova zatím nikdo nepoužil v jedné větě!
"Budete pracovat ve dvojicích." Uf, aspoň něco. Nemusím hlídat čtyři kotlíky, ale dva.
"Dnes zkusíme něco trochu těžšího." řekl a významně se podíval na Jamieho a Siriuse. To určitě nedopadne dobře. Přirovnání zblednout jak stěna právě dostalo nový rozměr.
"Zadání uspávacího lektvaru máte na tabuli" v téhle chvíli už barvu svého obličeje nedokážu pojmenovat jinak, než zářivě bílá. Boj začíná.

- o hodinu a 20 minut tvrdé práce později -

Už zbývalo jenom deset minut do konce a vypadalo to, že se nic nestane. Ale nechval Jamese a Siriuse před večerem - nebo spíš před koncem hodiny. Na pět vteřin (fakticky pět vteřin! Ne šest, ale pět.) jsem se otočila, abych dala Removi další pokyny. A to jsem neměla dělat. James přidával do jeho a Siriova kotlíku dračí krev. Měl přidat tři kapky (tři, né čtyři. Ani dvě, ale tři!!!) Ovšem nepočítal s tím, že do něj Sirius v příštím okamžiku vrazí.

(James)

Zrovna jsem do našeho kotlíku VZORNĚ přidával dračí krev, když mi Siri vrazil do ruky. A já tam tu břečku vylil celou. Začalo to velmi nebezpečně bublat a ze světle modré tekutiny se stala temně rudá. Ale to už se k nám pomalým, kolébavým krokem blížil nic netušící Křikla. Jeho - nutno dodat obrovské - břicho a blond hříva, byli to poslední co jsem viděl, než mě Remus se Siriem strhli k zemi. Bohužel jsme ještě stihli vrazit do Ashley, která zase převrhla nějakou neurčitou - řekněme tekutinu do jejího a Remova kotlíku.

Následek byl jednoduchý. Spoušť, výbuch, panika. Jinak se to opravdu nedá nazvat.
Ozvali se dva výbuchy a jeden přidušený výkřik. Kotlíky vyletěli do nebes a soudě podle hlasitosti výkřiku do něčeho nebo snad do někoho? narazily. Když jsem zase stál na nohou, naskytl se mi 'zajímavý pohled': Mírně (více…) ohořelý, doutnající Křikla na nás dost nebezpečně valil oči. Z pláště - přesněji ze zbytků pláště se mu kouřilo a podle toho, jak se tvářil, musel schytat pořádnou pecku kotlíkem. Jeho dříve bujná kštice nyní zela prázdnotou a na jejím místě se vysmívala lesklá pleška. Opravdu velmi zlověstně řečeno…
Pak jsme se všichni (samozřejmě kromě Zmiozeláků) začali tak nehorázně chlámat, až sebou Sirius (kterému úplně tekli slzy) v záchvatu smíchu praštil o zem a slušně se křápl do hlavy. V té chvíli se začali zlomyslně chechtat Zmiozeláci. Do té chvíle Křikla jen stál, a sledoval nás jak praštěný kotlíkem. Jak trefné přirovnání… Ale když uviděl, že se směje (lépe řečeno řehtá jak koně) i jeho kolej, tak začal velmi zuřivě gestikulovat a nebezpečně máchat rukama kolem sebe. Bohužel se mu za chvíli vrátil i hlas a začal na nás nepříčetně ječet.
"Okamžitě buďte zticha!!!" mám takový pocit, že mu to nevyjde… Nevyšlo to.
"Odebírám Nebelvíru 20 bodů!" jó, teď už to určitě zabere… Nic, no kdo by to čekal?
"Vy čtyři" rozmáchl se naším směrem "máte školní trest!" no za tu plešku to stálo…

Smích nás sice nepřešel, ale stejně jsme se radši urychleně vydali na další hodinu.

oooooooOOOOOOOOOOOOooooooooo

(Sirius - večer)


"Ne, to nemyslíš vážně!!!" řekl nevěřícně Remus.
"Ale to víš, že myslím." odpověděl jsem přesvědčivě.
"Fakt to myslí vážně." přisvědčil Jamie.
"Ale kluci, všichni přece víte, že Siri nikdy nemyslí." řekla Ashley mateřským tónem.
"No dovol?" protestoval jsem. A bylo mi to k něčemu?
"Nedovolím." Nebylo.
"Já taky nedovolím!" přidal se k protestu Rem.
"I ty, Brute?" řekl James nedůvěřivě.
"Ale Remísku, přece bys nám nekazil zábavu?" zeptal jsem se svatě.
"A navíc když je to pro tu dobrou věc…" přesvědčoval ho James, zatím co jsem očima hledal pomoc u Ashley.
A co nevidím? Ona si sedí, ona si čučí, ona se snad směje!?! Né, to se mi určitě jenom zdálo, diť je to pro dobrou věc… Ale moment, ona se fakt směje mému DOKONALÉMU plánu!?! Merline, ty to vidíš!

- o půl hodiny škemrání, vydírání, psích očí a kecaní později -

"JUPÍ!!!!" zařvali jsme s Jamesem jako malí.
"K čemu jsem se to zas nechal ukecat?" skuhral Rem.
"K dokonalému plánu pro dobrou věc, přece!" odpověděla za nás Ash.
"To byla řečnická otázka." řekl ne-zrovna-nadšeně Remus.
"Já vím" uzavřela to uličnicky Ashley. Remus jen protočil oči. Nic jiného mu stejně nezbývalo…

"Kde máš tu sovu?" zeptal jsem se Jamese.
"Teď tady byla!" ohlédl se Jamie zděšeně
"Ehm, Jamie…" řekla pomalu Ash "sedí ti na hlavě." No coment…

Když jsme tu sovu !konečně! dostali z Jamesových vlasů, připnul jsem jí k noze balíček úhledně zabalený barevném papíře.

oooooooOOOOOOOOOOOOOOoooooooooo

Teď-už-holohlavý profesor seděl v houpacím křesle a léčil si nervy čokoládou.
"Ťuky ťuk - klov klov!" naše milá sova dolétla na okno obávaného profesora lektvarů a balíček ladně upustila na parapet. Křiklan si ho nejdříve podezíravě změřil, ale potom - nejspíš pod vlivem té čokolády - vzal balíček dovnitř a otevřel ho.

To co našel, ho mírně překvapilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Teka Teka | E-mail | 14. června 2016 v 18:07 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D
Mooooc dobrá povídka (možná i nejlepší :-)
Určitě musíš napsat další. :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

2 Klára Klára | 15. června 2016 v 15:55 | Reagovat

(Rozhodně chci, aby Ashley pokračovala až do slíbené 50. kapitoly, takže komentuju. :-P ) Je to úžasné, taky bych chtěla takto psát povídky...

3 Remi Remi | Web | 15. června 2016 v 18:17 | Reagovat

[1]: Moooc děkujeme. Na pokráčku se maká.

[2]: Tak slíbená padesátka, jo? :-D :-) No uvidíme... :D  

P.S. když chceš psát, tak piš! :-D není nic jednodušího. :-P

4 BÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ BÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ | 23. června 2016 v 15:40 | Reagovat

Oko mé až pláče... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama