Tajemství lesa 1/2

30. června 2016 v 18:49 | Remi |  Ashley Roux
Salut lidi!
Tak co, jak se máte? Já super, PROTOŽE MÁM KONEČNĚ PRÁZDNINY!!! A tak je tu ta slíbená kapitola k Ashley (dozvíme se něco o Removi; fyzice - byť mi to většina z vás po přečtení této kapitoly asi neuvěří, mám z ní jedničku; vymyslíme pár střelených věcí a pak to usekneme uprostřed věty...) mno moc se mi to nelíbí, ale totok pro mě byl takový mrtví bod... No snad se bude líbit vám :-) Prosím o spóustu komentářů!
Ne, že bych si myslela, že to má cenu připomínat, ale
Byla bych moc ráda, kdyby jste se přihlásili. Takže přeju pěkné prázdniny (hlavně Emily a spol.) a teď už se dejte do čtení!

Vaše Prázdninová Remi

Tajemství lesa 1/2

(Remus)
Jsem ve škole sotva týden a už zase jdu na školní trest. Profesor Křiklan měl svoje vlasy zřejmě opravdu rád. Myslím, že tentokrát nám to jen tak neprojde. Ano, nám. Je to krásný pocit, že nejdu sám, ale s kamarády. Ale jak dlouho to tak bude? Popravdě je štěstí, že tady vůbec jdu. Protože vlkodlaka na školu vezmou jen těžko. Správně, vlkodlaka. Doufám, že se to ostatní nikdy nedozví. Kdo by chtěl kamarádit s vlkodlakem? Ale to je spíš zbožné přání. Zase tak blbí nejsou… A potom, potom to bude zase jako dřív… Vlkodlak, bestie,zrůda. To je odsouzení k samotě. Bez přátel... Bez rodiny...

Zaplašil jsem chmurné myšlenky a vrátil se zpět do reality. Všichni už stojíme před Křiklanovým kabinetem a 'radostně' očekáváme školní trest. Teda, skoro všichni. Jeho Královská výsost Sirius se samozřejmě nebude obtěžovat nějakým včasným příchodem… No kdo by to čekal?


oooooooooooOOOOOOOOOOoooooooooooo

Sirius nás nakonec přece jen poctil svou přítomností (a spóóóustou otravných vět tipu: "Kdy přijde Pleška?" nebo "Jak dlouho už tady stojíme?" a taky "Já chci domů - no, to zase ne"). Asi za půl hodiny se ráčil dostavit i profesor Křiklan. Když se konečně ukázal, měl až podezřele dobrou náladu. Taky že má proč. Zavedl nás k sobě do kabinetu a mě podal nějakej pergamen. Všichni jsme jako na povel vytřeštili oči, protože jsme čekali hadr na leštění pohárů v pamětní síni a ne kus papíru. Však dočkej času… nakonec mě napadlo pergamen rozložit.
Scvrklík rudý
Merlinův list
Fiala lesní…

"Tohle jsou přísady do lektvarů, které my nasbíráte v Zapovězeném lese. A nevracejte se, dokud nebudete mít ÚPLNĚ VŠECHNY," řekl Křikla triumfálně a s neskrývanou radostí si nás prohlížel. No prostě z toho měl druhý Vánoce, no.

Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé,po roce
Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé.
Bez prskavek tvrdil Slávek
na Štědrý den nelze být
a pak táta s Minimaxem
zavlažoval byt...
(A/N: tohle prosím ignorujte XD a teď zpět k našemu Křiklovi a jeho přísadám)

Sirius se už, už nadechoval k protestu, ale Ashley mu dupla na nohu. A asi dost silně, protože na tváři vykouzlil bolestnou grimasu a vrhl po Ashley vražedný pohled. Ne, že by si z toho Ashley něco dělala, ale pro jistotu mu na nohu dupla ještě jednou. Prostě z principu…

oooooooooooOOOOOOOOOOoooooooooooo

Za chvíli se před námi tyčily první stromy Zapovězeného lesa. Jako nehybní, tiší strážci. Slunce odchází a životadárné světlo nahrazuje stříbrný svit dorůstajícího měsíce. Brzy přijde úplněk. Do obličejů nám padají dlouhé tmavé stíny. A za nimi už jen nekonečná tma a strach. Strach z neznámého, Strach ze tmy, Strach ze strachu. Přijde bouřka. Z lesa se valí podivná, studená mlha a nastalé ticho proťalo táhlé, zlověstné zavrčení. A pak už bylo zase jen ticho a ticho. Ani jediná prasklá větvička nebo zpěv nějakého ptáka... Prostě ticho. Děsivé, ponuré. Nikdo přesně neví, CO se skrývá v Zapovězeném lese. Jedno je ale jisté. NĚCO tam určitě je. A dobré to určitě nebude.
Mráz mi běhá po zádech jako Usain Bolt a James klape zuby jako o život.

Zato Ashley si jen tak stojí, lelkuje a vůbec, jako by se nechumelilo (nechumelí se):
"Siri, ty se bojíš," řekla provokativně.
"Nebojím!" odbil ji Sirius, ale moc přesvědčivě to neznělo. Spíš jako žába s neuvěřitelně pisklavým hláskem.
"Tak proč mě držíš za ruku?" pousmála se vševědoucně Ashley. Nato ji Sirius okamžitě pustil a dělal jako že nic. Nj, velký kluk...
"A ty bys mě taky mohl pustit," podotkla směrem k Jamesovi. A další statečný hoch...

Když jsme vešli do lesa, byla už tma jako v pytli. James se nešťastně podíval na pergamen a s výrazem mučedníka prohlásil
"Zabijte mě někdo!" načež ho Sirius zlil proudem studené vody z kouzla Aguamenti.
"Já říkal zabijte, ne zalijte!!!" zařval James.
"Oh, promiň. Nějak jsem špatně slyšel…" Ne Siri, tady ti opravdu pohled 'jsem andílek' nepomůže. A taky že nepomohl. Šiškovou přestřelku ukončila až Ashley dvěma fackama a krátkou pantomimickou (ovšem velmi výmluvnou) ukázkou co se stane, když okamžitě nepřestanou a nepůjdou hledat ty přísady. Okamžitě všeho nechali a šly. Mají respekt :D

(Sirius)
Co mě ještě dneska čeká? Nejdřív musím na trest, pak mě Ashley zfackuje… Na seznamu 'jak si zničit den' už zbývá jenom přespat tady do rána a dostat pitomou přezdívku.
"Ash, ty mě dneska zmrzačíš," postěžoval jsem si.
"Ale ty chudášku,"řekla na oko soucitně "nekecat, hledat!" odsekla. Pak Rem posvítil hůlkou na pergamen a praštil se do čela.
"Tak proto se Křiklan usmíval," řekl a ukázal nám pergamen.
"List z Ohnivé lilie," řekl poslušně James
"A co s ním?" přizvukovala Ashley.
"Nic, jenom to, že roste v Severní Americe," pak se podíval takovým tím šprtským pohledem na pergamen a dodal "stejně jako většina těch ostatních kytek."
"Ups," ozvalo se trojhlasně.
"Takže tady strávíme pěknou noc. Což?" zeptal jsem se. A v tu chvíli mě napadlo, jak to trochu zpestřit.

oooooooooooOOOOOOOOOOoooooooooooo
(Ashley)
Už ty kytky hledáme snad věčnost, když se mi v hlavě rozdrnčí takovej ten varovnej hlásek, co říká 'a sakra, něco se stane'. Otočila jsem se a Sirius nikde. Prostě byl fuč, v trapu, v háji, zmizel jak pára nad hrncem... Klidně si vyberte, umím i víc! Pro Merlinovy smradlavý ponožky, co se to zase děje? Tady fakticky něco nehraje. Jsme v Zapovězeném lese, zrovna TADY člověk může narazit na COKOLIV. Od upírů, přes kentaury až po vlkodlaky. A klidně se může stát svačinou, obědem nebo třeba zákuskem (večeří, přesnídávkou, odpolední či půlnoční svačinou, dezertem, polévkou...) . I když moje představy asi nebudou úplně, ehm… pravděpodobné? věcné? normální? No posuďte sami:

- Vlkodlak a upír přijdou do Zapovězeného lesa a vlkodlak říká "Stůl pro dva, prosím. Dneska bych si dal nějaké ukecané děcko se šlehačkou. K pití jeden dýňový džus a tady kolega upír si dá dvojitou Bloody Mary navíc." "Samozřejmě," řekne číšník Filch (ani v mé představivosti nemá dobrý zaměstnání… to je pech) "a nedáte si ještě kousek smaženého poloobra na česneku? K tomu je zdarma vývar z paní Norrisové. Stará, ale poctivá chuť. Specialita podniku!" "Na česneku? Chcete mě zabít? A nabídnete mi taky něco na klacku? Abych si ho zabodl do srdce?" "Omlouvám se pane upíre, přijměte prosím jako omluvu poukázku do solárka…" a tak skonal Filch. Nechť je mu Zapovězený les lehký. R.I.P. -

Takže zpět k nezvěstnému Siriovi. Už jsem začínala chytat nerva (nebo on mě?), když se za mnou ozvalo hlasité a nečekané "BAF!!!". Na to se dá říct jen jediné. LEK.
James zařval ("ííéíáéááéíáíéáíéáíáéáíáíéíáéíéáíéíí mámí") a skočil Removi do náruče. Ten to nečekal a potom oba pocítily 'náhlou potřebu popovídat si s matičkou Zemí' a praštili sebou jako pytel brambor.
Jo, tohle je Siriova specialita - potichu se připlížit a všechny vyděsit k smrti. Tyhle jeho fígle už znám. Jednou, když jsem byla na návštěvě u Blackových, se takhle připlížil k Bellatrix a slova, co potom ta její čistokrevná držka vyprodukovala patří rozhodně do kategorie 'nepublikovatelné'. Podobný účinek můžeme shledat u všech 'statečných Zmiozelů':
Lucka Malfoy - řve jak malá holka
Bella Blacková - nadává jak starej chlap
Srabus Snape - jde si měnit spodní prádlo
Crabbe a Goil - už žádné čisté spodní prádlo nemají

Nakonec se všichni tři kluci vzpamatovali (Jamie a Rem z leknutí a Sirius se záchvatu smíchu; a né, rozhodně jsem jim nepomohla studenou sprchou... né) a já jsem podotkla:
"Ty jsi fakt tichošlápek! Vůbec jsem tě neslyšela přijít." Včil chytli záchvat smíchu pro změnu James a Remus.
"Tichošlápek? Tak to je naprosto dokonalý!" pochválil mě Rem. Zato Siri moc nadšeně nevypadal. Vlastně kdyby pohledy mohly vraždit, tak už ležím dva metry pod zemí a na nějakou vstaváčku to rozhodně nevypadá.
"Tak to je super!" přizvukoval James. A pak začala dlouhá éra 'Tichošlápkování'. To bylo furt:
"Tichošlápku, tohle. Tichošlápku tamto. Tichošlápku,Tichošlápku, Tichošlápku. Tichošlápku sem, Tichošlápku tam, Tichošlápku,Tichošlápku, Tichošlápku Tichošlápku,Tichošlápku, Tichošlápku Tichošlápku,Tichošlápku, Tichošlápku Tichošlápku,Tichošlápku, Tichošlápku Tichošlápku,Tichošlápku, Tichošlápku, Tichošlápku,Tichošlápku, Tichošlápku Tichošlápku,Tichošlápku, Tichošlápku, Tichošlápku,Tichošlápku, Tichošlápku Tichošlápku,Tichošlápku, Tichošlápku, Tichošlápku,Tichošlápku, Tichošlápku Tichošlápku,Tichošlápku, Tichošlápku, Tichošlápku,Tichošlápku, Tichošlápku …

Za čtvrt hodiny jsem začala své poznámky litovat.
Za půl hodiny jsem začala zvažovat možnost utopení se v jezeře.
Za tři čtvrtě hodiny (když mě kluci vytáhli z vody) nikdo nechápal moje náhlé sklony k sebevraždě.

"Teda vám se to nějak zalíbilo. To abyste mě rovnou pokřtili…" prohlásil ironicky Sirius.
"Ale to není špatnej nápad," rozveselil se Jamie. (zapamatovat si: James nechápe ironii) "Takže, Siriusi Orione Blacku," nahodil obřadní obličej "křtím tě na Tichošlápka!"

Nakonec jsme se vydali zpět na hrad. Ovšem to bych nebyla já, abych cestou nehodila aspoň jednu řádnou držku. Asi jsem se nějak moc zamyslela nad fyzikou, protože když se mi pod nohy připletlo nějaký tvrdý, hranatý 'cosi', tak jsem samou radostí použila veličinu 'áááááááááá' a pomocí gravitace a setrvačnosti jsem rovnoměrně přímočaře přemístila svoje těžiště na tvrdou zem. A pak se na mě uplatnil zákon akce (pád na zem) a reakce (moje noha se deformační silou dostala do stavu 'vyvrtlý kotlík'). I když, zase tak tvrdé přistání to nebylo. Protože těleso, staticky setrvávající pode mnou (vlivem síly jménem "nemůžu se hýbat, když na mě ležíš") se ukázalo až nápadně podobné Jamesovi... Celá tato situace se dá popsat jako příklad zákonu schválnosti.

"Co na té zemi hledáš?" zeptal se škodolibě Sirius.
"A co takhle kdybys nekecal a pomohl mi vstát Tichošlápku? Hm?" no jo, kluk holt gentleman jak vyšitej
Pomocné ruky se mi sice nakonec dostalo, ovšem v tomhle případě by to chtělo spíš pomocnou nohu protože ta moje odmítá spolupráci.
Jediný co teď opravdu chci je hrnek kakaa a vyhřátá sedačka ve společenské místnosti.

Najednou v dálce hradní hodiny odbily půlnoc. Měla jsem pocit, že se prudce ochladilo. Jakoby teď byla mnohem větší tma. Pak se vedle mě objevila oslnivá záře. Něco se pohnulo, zapraskalo a ozvalo se zlověstné zaskřípění.
"Co to bylo?" zeptal se vyděšeně James. Chtěla jsem odpovědět že nevím, ale pak jsem se otočila a z ničeho nic přede mnou stál...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vanesdance vanesdance | Web | 30. června 2016 v 21:41 | Reagovat

Bezvadný a velmi povedený a zasmála jsem se :-D Už se strašně moc těším na pokračování myslím že před Ashley bude stát kentaur,ale přemýšlela jsem o kakau :D

2 Remi Remi | Web | 30. června 2016 v 21:47 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že se ti to líbilo :-D
A když mám prázdniny, tak by pokračko mohlo příjít brzo :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama