About me aneb Brumbál je mrcha

15. října 2016 v 6:00 | Remi |  Něco málo o nás...
Ahoj,
Remi posílá jeden přednastavený článek! Pokud tohle čtete a je 13.-17.10. 2016, tak si právě válí sedací část těla kdesi v Itálii, spolu s kytarovým souborem :) A abyste neřekli, že na vás úplně kašle, tohle je něco mezi infem o tom cvokovi, který vám tu už přes půl roku píše a takovou mikro povídkou. Kdysi už něco podobného četla a tak se inspirovala. Ale za Merlina si nemůže vzpomenout, kde to tehdy našla... Kdyžtak dejte vědět!

Nech sa páčí a nemyslete si, že jsem až takovej cvok, ju?




Pozor, potlouk!!!

Au, moje hlava!

***

Pomalu otvírám oči a i přes hroznou bolest hlavy se rozhlížím po útulné místnosti laděné do červené barvy. Ležím na drobné pohovce a hlava mi třeští o sto šest.

"Co to je?" zeptám se jen tak, sama sebe.

"Škola čar a kouzel v Bradavicích." Odpoví mi nějaký muž s bílým plnovousem.

"Já jsem Albus Percival Wulfric Brian Brumbál." Migréna konečně trochu opadá a já se zmateně dívám na starého muže s uličnickými jiskřičkami v očích za půlměsícovými brýlemi. Opatrně se rozhlížím, a vono fakt! Stůl, obrazy ("Co po mě čumíte, hm?"), Fawex… Godrickův meč je tadyk tež… Tož to je pěkná cvokárna…

"Ou," řeknu jenom zaraženě. "Já jsem v Bradavicích?!?"

"Ano, dáte si citrónový bonbon?" zeptá se ředitel soucitně. S díky odmítám a bojuji s příchozím infarktem, ale pak přece jenom zavřu pusu a vyslovím otázku:

"Já jsem čarodějka?" Brumbál se na mě útrpně podívá (zřejmě už pochopil, že se mnou to nebude jednoduché), ovšem hned zase nasadí výraz přátelského dědečka a řekne:

"Už je to zřejmě tak, slečno…?"

"Marie," skočím mu do řeči. "Nebo taky Remi, jak chcete." dodám s úsměvem. Brumbál se taky usměje a bere do ruky nějaké lejstro s ministerskou pečetí.

"Dobrá, slečno; pro přijetí je nutné vyplnit tento dotazník." Zase chvíli rozdýchávám slovo 'přijetí'. Já budu studovat v bradavicích?

"Tak tedy - věk?"

"No," zamyslím se na chvíli. "Pár let už to bude… Ale psychicky se to zastavilo tak na pěti letech xD," Brumbál jen souhlasně pokývne (jó, páč nic jiného mu nezbývá), protočí oči, něco si zapíše a zase nasadí ten svůj úsměv.

"Výborně, bydliště?"

"Morava," zahlásím hrdě. "Jinak taky Česká republika. Jó, a kousek od domu máme aquapark," dodám na vysvětlenou, když vidím jeho nechápavý výraz.

"Jistěže; vaše koníčky?" pokračuje raději Brumbál a bere si citrónový drops.

"Hm… animátoři, skauting, dál kytara, keramika, kamarádi, knížky, kytky, kolo, klábosení…" vypočítávám.

"Skvěle, to stačí." Řekne už mírně znepokojeně, ale zmatená tvář je za chvíli pryč, stejně jako další citronový bonbon a otravný úsměv je během vteřiny zase zpět.

"Potom… sourozenci?"

"Ach… no myslím, že jedna malá vyžírka by byla…" ztrácím veškeré nadšení.

"Dobrá, knihy?" zeptá se.

"Ano, ty mám ráda. Dyť jsem to říkala, ne?" Začínám pochybovat o jeho inteligenci. Podle Brumbálova obličeje je tento pocit oboustranný. Jak se ztenčuje zásoba citronových dropsů, slábne i jeho trpělivost.

"Ale slečno, měl jsem na mysli vaše oblíbené knihy." Řekne trpělivě.

"Ahá, a proč to neřeknete hned? Takže… Vinetou, Syn lovce medvědů a většina ostatních Mayovek, Rychlé šípy, Kronika ztracené stopy a ostatní Foglarovky, série Artemis Fowl, Hraničářův učeň, série Sedmý smysl, Harry Potter, Pán prstenů, Študáci a kantoři, Poslední aristokratka, Alenka z planety Země…"

"Skvěle slečno, výborně. Povaha?"

"Čeho?" ptám se zmateně.

"Vaše," řekne rezignovaně Brumbál a bere si další citronový bonbon.

"Jistě, takže… hm… je mi všechno jedno, většinu věcí beru s klidem, takže sangvinik? Flegmatik? Od každého něco. Dál pesimista, ale stejnak se furt jenom tlemim… Dřív hroznej introvert, teďka spíš neutrál… Snad jsem i trochu přátelská, občas možná i milá… Moment, jak to jenom bylo..." přemíšlím chvíli.
"Jó! Už vím jak se to říká! Jsem cvok." Shrnu s úsměvem. Brumla si - taktéž s úsměvem - něco spokojeně zapisuje do bloku a mrmlá nějakou písničku.

"Plně s vám souhlasím, slečno. Dále, oblíbené filmy?"

"Hm… Určitě Vinetou. Pak zbožňuju Soví houkání; HP a věze z Azkabanu; Podfukáři (A/N: taky jsem zkoušela pár triků, ale pšššš…); Piráti z Karibiku; Hotel Transylvánia; Man in black; Pán prstenů - dvě věže; Indiana Jones; Marečku, podejte mi pero… Jó a ještě - "

"Výborně slečno, to stačí!" zarazí mě Brumbál a k mému znepokojení si bere další citronový drops. Už už se nadechuju, že mu povím něco o zubní hygieně, ale on už se zase na něco ptá…

"Vaše oblíbená barva?"

" Modrá! Hlavně tyrkysová, nebeská modř, bledě modrá… A pak taky hodně sytá červená, ale né ty napodobeniny, který mají blíž ke žluté nebo oranžové. Dál nepohrdnu zelenou. Ale dejte mi něco růžového a nezaručuju, že zůstanu při smyslech!" zdůrazním poslední větu. Brumbál na mě spiklenecky mrkl a zamumlal něco jako 'bohužel, už se stalo…'

"Dále tady mám… Spisovatelé?"

"Jó, ty mám. Takže… J. Foglar, K. May, J. Flanagan, S. Townsendová, E. Boček., J. K. Rowlingová - "

"Dobře, skvěle. Co je tu dál? Ach ano, alergie." Mírně zblednu a přemýšlím, co dědkovi odpovědět. Kdyby po mně aspoň furt nemrkal a nejdel ty bonbony… Hrozně mě znervózňuje.

"Takže… Celiakie, potom alergie na mléko, ořechy - hlavně buráky, seznam, sóju, vajíčka, prach, peří, srst, roztoče, pyl, mák a syrový ananas." Brumla se na mě soucitně dívá a znova mi nabízí citrónový drops. Já znova odmítám a tak pokračujeme v krasojízdě…

" Jistě, takže… vzhled?" usmívá se dědek jeden plešatá, ale že by se na mě podíval a napsal sám, to né…

"Je to vážně nutné? To mě nevidíte?" ptám se otráveně.

"Bohužel, nějak špatně vás vidím..." Grrr... Protočím tedy oči a začínám povídat.

"No dobrá, takže něco přes metr šedesát; delší, světle hnědé vlasy s ofinou; dvě ruce; dvě nohy; oči si hrajou na chameleona a každý to vidí jinak; celkem čtyřicet prstů… teda, chci říct celkem dvacet prstů; váha pode mnou nerupne; zrcadlo se při pohledu na mě nerozbije…"

"Hudba?"

"Rock, trochu country, a hlavně ne pop! Ale většinou neposlouchám nic."

"Jídlo?".

"No konečně! Ehm, takže, v létě jahody a nanuky, v zimě čaj a sušené ovoce. Celoročně pizza, řízky, špagety v jakékoliv podobě, kuře na paprice… Ale hlavně nic, co vařil Sevie," vzpomenu si na bradavického učitele lektvarů. Ředitel chápavě přikývne a už zase na mě mrkne. Doufám, že má tik, protože jinak je něco špatně…

"A poslední otázka. Takže fa - fa - co to má být? Tedy… fanfiction?!?" přelouská Brumbál.

"Jasně, Fanfiction!" roztáhnu úsměv od ucha k uchu. "Takže, nejvíc čtu samozřejmě HP fanfiction. Moje nejoblíbenější autorky jsou Paddy, Strigga, Padfoot & Prongs, Sof, Tinka, Šílenej & Bičik, Hope, Pouli, Tina, Kristen, Belltrix, Moony & Tessa, Miki, Amerygl, NarcissaB., Evanska… Z povídek potom Angie Potterová, Splněný sen, Fall for you, Pohádky podle Pobertů, Lights of the dark, Ajta krajta, I hate everythink about you, Boj o lásku, Kdo vyhraje?, Tajemná krása, Čierná ovca… A z těch kratších Poberti&psaní testů; Co zavinil bordel; Dvanáctý způsob využití dračí krve; Reme, ty jsi vlkodlak?!; Polednice; Aké predvídatel'né; Bouřka; Otázka žití; Reme (ne)lži!; Povinná četba kouzelníků na ovce; Nejslavnější bitva v historii Bradavic; Ti Poberti nejdou z hlavy… Jó, toho by bylo! (A/N: omlouvám se všem, na které jsem snad zapomněla, připomeňte se v komentářích a já vás mileráda doplním; P. S. kdybych tam psala vše, to je na několik článků…)

Nejradši mám komedie a parodie, ale sem tam se nějaká romantika taky neztratí… Nečtu slash ani nic na ten způsob. Moje oblíbené páry jsou RL/NT, S/AUTP, LE/JP… A úplně nejradši mám Jamese, Rema, Siria, Tonkovou, Freda a George, McGonagallovou, Vás, pane profesore - " podívám se na Brumbála a ten na mě jen hledí s otevřenou pusou. Najednou mi to došlo. Postavy? Tady to jsou normální lidé…

"Ehm… dobrá, výborně slečno…" dívá se na mě zmateně ředitel.

"Ještě nějaké otázky?" spiklenecky na něho mrknu pro změnu já. Tady se vážně něco děje…

"Ano, ještě poslední. Takže… napíšete o mně taky nějakou tu fan- fanfiction?" ptá se Brumbál s nadějí v očích.

"Ale samozřejmě, pane profesore!" zasměju se a v hlavě začínám spřádat plány.

"Skvěle, slečno. Gratuluji vám. Tímto jste byla přijata - "

"Ke studiu v Bradavicích? Super!" raduji se už dopředu.

"Ale jistě že ne, jste přijata ke Svatému Mungovi. Oddělení pro duševně choré!" vysvětlil ředitel.

"Pánové, odveďte ji!" zavolal na dva kouzelníky v bílých pláštích. Brumbál se na mě naposled usmál a nabídl mi citronový bonbon… Tentokrát jsem přijala.

Už tradiční otázka na konec: Vlkodlak nebo upír?

Těším se, kdo jak otázku pochopí :D Za sebe to řeknu krátce a jednoznačně: Vlkodlak! Doufám, že vy se rozepíčete víc! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sof Sof | Web | 26. října 2016 v 15:04 | Reagovat

Panebože!! Tohle je totálně dokonalý! :-D  :-D  :-D Tenhle Brumbál mi připmíná takový ty komiksy na Pinterestu, jestli znáš, jmenuje se to Irresponsible Dumbledore nebo tak nějak, a jeden z nich je jeho instagram :-D  :-D Jestli chceš, můžu ti poslat odkaz na mail :-D
Tohle je nejlepší způsob jak říct lidem něco o sobě, a zároveň pobavit :-D  :-D I když trochu nechápu, jak můžeš nemít ráda růžovou, já ji úplně zbožňuju :-D  :-D
Upřímně, překvapilo mně (ale moooc mile) že jsi mně napsala do oblíbených autorek, ale díky :-D jsi milá :-D
Taky jsem kdesi v Itálii :-D Mooc boží, dokonalý! Už dlouho jsem něco takovýho nečetla ;-)  :-D :-D
Měj se pěkně!
Sof :-D  :-D  :-D

2 Remi Remi | Web | 26. října 2016 v 16:31 | Reagovat

[1]: Mockrát díky Sof! :-D
Komiksy jsem si -poslušně hlásím- vyhledala a fakt tam jistá podoba je. :D
Taky Itálie, jo? Tak si to moc užij! :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama