Čarodějky omylem - 1

12. května 2017 v 15:30 | Remi |  Čarodějky omylem
Ahoj,
dneska tady máte první kapitolu ke slibované povídce Čarodějky omylem.
Doufám, že se Vám bude líbit - byla bych ráda, kdyby jste mi svůj názor napsali. Beru i kritiku. ;)
Nech sa páči!






V jedenáct hodin na King's Cross

- 1.září 2016, Brno, 7:30 -
"Takže znovu, dojdete -"
"Dojdeme na letiště a letí nám to v osm dvacet. O půl jedenácté budeme na letišti London Southend a pak je to deset minut pěšky na nádraží King's Cross. V jedenáct nám jede vlak z desátého nástupiště. A potom už jen festival! Vracíme se stejnou cestou o dva dny později," jmenovala světlovláska jedním dechem.
"Dobře, tak si to se Sof užijte," usmála paní Mayová na Theresu - nebo Tess, chcete-li. "Máš všechno?" zeptala se ještě s typicky ustaraným výrazem.
"Modrej kufr, karty, baťoh, kytaru… Jo, všechno," zahlásila Tes. Postupně zobjímala mámu, tátu a čtrnáctiletá dvojčata Annu s Radkem. Nějak na sebe navěsila všechny věci a vyrazila přes ulici vyzvednout Sof - tedy Sophii Winterovou, svoji spolužačku a nejlepší kamarádku. Zastavila se až před domem číslo čtrnáct a pootevřenými dveřmi vešla dovnitř. Ve třetím patře se vrhla rovnou na zvonek s nápisem Winterovi.
Za hodnou chvíli a po několika znepokojivých zvucích - asi jako když padá lavina - otevřela dveře krátkovlasá veselá bruneta a už táhla modroočku do bytu.
"Tak co? Připravena?" ptala se Theresa směrem k hromadě věcí, za kterými tušila Sof.
"Mno, skoro…" vykoukla brýlatá dívka. Společnými silami naházely do posledního kufru zbytek oblečení a pár knížek. Nikdo neví, co by se muselo stát, aby v kufru některé z nich chyběly knížky, takže váhový limit kufrů byl pro obě dívky přítěží. Nicméně, Harryho Pottera zabalily a několik dalších knih se taky vešlo.
"Prosím tě," začala opatrně, s lehkým náznakem ironie Tess. "Řekni mi, na co zas taháš ty cvičky?" zeptala se světlovláska Sof. Ta chvilku prožívala srdeční kolaps, že ani po šestnácti letech, co je na světě nedokázala Tes přimět, aby její baletní boty nikdy nenazývala cvičky, pak se zhluboka nadechla a řekla:
"Za prvé a po miliónté, jsou to piškoty! A tahám je asi ze stejného důvodu, jako ty kytaru,"
"Když piškoty, tak piškoty," zamumlala si s úsměvem menší z obou dívek. "Přinejhorším je můžem sníst," dodala možná až moc hlasitě a radši odnášela věci na chodbu, aby taky jednu tím slavným piškotem neschytala.
"Cože to?"
"Ale nic, jenom že bysme měly už jít," dodala rychle, aby bruneta nevyužila výškové převahy, která byla dobrejch deset centimetrů.
"No to bysme teda měly. Páč za deset minut musíme být na letišti!" třeštila bruneta oči na hodinky.
To aspoň jednou nemůžou něco stíhat? Kdyby jely každá sama, tak už stepujou půl hodiny před letadlem, všechny věci hotový, a ještě něco navíc, ale dohromady jsou ukecaný jak poštolky. A navíc z nich padají takový perly, že okolí je silně ohroženo na křeče od smíchu. Prostě taková hihi-dvojka.
"Sof, proč zrovna my dvě nikdy nestíháme?" stěžovala si Tess, když konečně opouštěly byt.
"Na to by bylo potřeba kouzlo!" přizvukovala bruneta, když zrychleným pohybem mířily směr letiště.
"Mno, to by nebylo zlý… Třeba přemisťování. Luskneš prsty a hop! Jsi na místě,"
Na letiště to bylo jen pár bloků, ale i tak stihly cestou probrat všechno možné i nemožné, včetně přemisťování, kouzel všeho druhu, složení máslového ležáku a účesu Minervy McGonagallové.

Cesta letadlem probíhala klidně, až na tu chvíli, kdy po děvčatech jistá přísně vyhlížející letuška chtěla pasy. Naštěstí angličtina byla pro obě druhou mateřštinou, a tak kvákly něco o chvilce strpení a prohledávaly tašky. Sof si nezapomněla zanadávat (naštěstí česky), že k té tašce by potřebovala Accio a kvalita wifi v letadle taky není nic moc.
Na letišti v bylo trochu přelidněno, ale děvčata to vzala prakticky a kdo neuhnul, šel k zemi.

***

Holky se trochu zmateně proplétaly uličkami Londýna. Když dorazily na nádraží King's Cross, všechny věci shodily na nejbližší lavečku a vyčerpaně si sedly vedle nich. Sof se opřela o opěradlo po očku sledovala Tess, jak se přehrabuje v jednom z kufrů a naštvaně si mrmlá něco, co radši nebudeme překládat.
"Hlavně že jsi slušná," tlemila se kamarádce bruneta.
"Já taky umím španělsky, pamatuješ?" dodala, když Tess nechápavě zvedla hlavu od kufru. V odpověď jí přišlo pár nesrozumitelných slov a mrzuté zamručení.
"To máš z toho, že s sebou taháš půlku baráku," okomentovala Sof dál sledovala, jak blondýna něco hledá.
"Co vlastně chceš?" zkusila už smířlivějším tónem. Tes nahodila pohled ala "Počkej, tobě to vážně ještě nedošlo" a máchla rukou směrem k vlaku. Bruneta se na okamžik zamyslela. "Pastelky máš v batohu," pochopila konečně a s úsměvem sledovala, jak kamarádka otvírá batoh a vyndává pastelky.
"Dík! Ale, jaks to věděla?" Díky přešla kývnutím a otázku samolibým úsměvem. Kouzelník si svá tajemství nechává pro sebe. Modroočka to už radši dál neřešila a začala si kreslit vlak a nádraží. Sof se opřela a zavřela oči. Teď bude chvilka klidu.
***
Když si bruneta dosyta odpočinula, chuť k nicnedělání byla ta tam.
"Ještě máme půl hodiny. Co včil?" zeptala se s uličnickým úsměvem.
"Sof, já tě nepoznávám," divila se na oko světlovláska. "Tak my jsme na King's Cross a ty se ptáš, co budeme dělat? Tak snad to tu jdem očíhnout, ne?" šmejdila očima, jako by čekala, že zpoza rohu vyběhne Harry Potter s Miou a Ronem. Bruneta se neméně nadšeně přidala a rozhlížela se kolem. Nezůstalo jen u koukání, ale napříč nekonečné lenosti obou cestovatelek propuklo velké zkoumání okolí. Tu je mapa, tady občerstvení, pak zas chybí kufr a najednou má člověk v nohách pět kilometrů.
Nakonec se obě dívky zastavily zase na nástupišti a vyčerpaně se opřely o zeď.
Tess měla pocit, jako by se za ní něco pohnulo. Otočila se a strhla Sof za rameno. Stěna za nimi pomalu ustupovala a na okamžik je obklopila tma. Za chvíli bylo zase světlo a když se rozhlédly, průvodčí i modrý rychlík byli pryč. Namísto toho tu stál krásný červený vlak a spousta rodičů s dětmi a obrovskými kufry. Bylo přesně jedenáct a vlak začal pískat k odjezdu. Tess si protřela oči a Sof se štípla do ruky.
Ale tohle nebyl jenom sen. Anebo, možná i ano - ten nejhezčí sen, jaký se jim kdy zdál.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kristen Kristen | Web | 14. května 2017 v 19:54 | Reagovat

Dosť dobrý začiatok! Veľmi sa mi to páči

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 14. května 2017 v 23:16 | Reagovat

Moc hezké. už se těším na pokračování.

3 Remi Remi | 15. května 2017 v 13:21 | Reagovat

Děkuju Vám oběma, jsem ráda, že se líbí :)

4 Sandy Sandy | Web | 9. listopadu 2017 v 20:30 | Reagovat

Bude mať poviedka aj pokračovanie? :D Vyzerá to fajn!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama