Čarodějky omylem - 5, druhá část

17. června 2018 v 6:00 | Remi |  Čarodějky omylem

Zdravím,
je neděle a to znamená další kapitolu ČO. Tentokrát zase ode mě.
Povídku píšu společně se Sof. :)





Iluze ticha, II. část

Za několik minut byly dokončeny přípravy na kouzlo a na podlaze byl křídou nakreslený kruh.
"Opravdu je to všechno?" ujišťovala se Sof. "Na to, jak mocné to kouzlo je, má hrozně snadnou přípravu," podotkla. Celé to vypadalo dost podezřele. Žádné lektvary, žádné přídavné předměty - svíčky, Sof rozhodně očekávala svíčky - žádná složitá zaklínadla…
"To je na něm právě to nejhezčí," usmál se Black samolibě.
"Musím se Vás znovu zeptat, jestli jste ochotné podstoupit tato rizika," obrátil se na dívky Brumbál se starostlivým pohledem.
"Ano!" odpálila okamžitě Tess. Sof také přikývla, nic výstižnějšího už nebylo třeba dodávat.
"Klidně to můžeme odložit - nebo úplně zrušit," nedal si Brumbál pokoj. "Na životě by Vás kouzlo sice nemělo ohrozit, avšak je nevratné. A o vedlejších účincích se můžeme jen dohadovat. Vážně nechcete čas na rozmyšlenou?"
"Nevratné?" zhrozila se Sof. "Jak to myslíte?"
"Moc, kterou kouzlo přiřkne, vám už zůstane," houkl z portrétu bývalý ředitel.
"Proč jste to vlastně pojmenoval 'Iluze ticha'?" zajímala se ještě bruneta. "Většina kouzelných formulí má latinské názvy, ne?"
"Ale tohle není nějaká obyčejná formulka, kterou svede každé děcko," odsekl Black. "Nic se nenapodobuje tak špatně, jako ticho. Vzhled se dá kopírovat velmi jednoduše. Imitací pocitů či předmětů se lidstvo baví už odnepaměti. Ale ticho? Můžete například začít šeptat, ale výsledek nikdy nebude uspokojivý. Stejně tak nejde padělat samotná podstata schopností kouzelníka. I Vaše schopnosti budou jen obyčejnou, prachsprostou iluzí. Jistě, budete umět všechna kouzla, která učí tato škola. Získáte, jak se říká, všeobecný základ. Dokážete proměnit kočku ve psa, uvařit mnoholičný lektvar a vypěstovat mandragoru. Ale nikdy se nemůžete naučit nic jiného. V podstatě zůstanete mudlou, protože i když budete moci čarovat, nebudete se moci učit dál. Vaše moc bude mít přesně stanovené hranice, za které nevede žádná cesta. Proto, slečno Winterová, Iluze ticha." Na několik vteřin opět zavládlo ohromené mlčení, které přerušil až Brumbál.
"Získáte znalosti již vystudovaného kouzelníka. Ještě dnes pošlu sovu na ministerstvo kouzel s žádostí o obraceč. Ale až Vás za nějaký ten půlrok pošleme zpět do vaší doby, schopnosti Vám zůstanou. Leží tím na vás i veliká zodpovědnost, nicméně to, jak s nimi naložíte, zůstává jen a jen na vás."
"Půlrok…" zopakovala Tess zamyšleně. "Ale co budeme dělat potom, přece nemůžeme v naší době na půl roku prostě zmizet?!"
"To už s obracečem času nebude problém," ujistil ji Brumbál. "Vrátíte se přesně do téhož momentu, z jakého jste odešly. A jelikož budete pro náš svět v té době už plnoleté, můžete svou moc libovolně využívat. Fyzicky sice budete o šest měsíců starší, ale jak řekl Phineas, vzhled se dá snadno pozměnit."
"Tak jdeme do toho?" obrátila se Sof k menší dívce.
"Že váháš, samozřejmě!" usmála se. "Mám jít první?" Bruneta přikývla a tak Tess se sebejistotou mnohem větší, než jakou doopravdy cítila, vstoupila do křídového kruhu. Black ještě několikrát poupravil její postoj, než byl spokojený.
"Bude to obrovský nápor energie," varoval ji. "Brumbále, ani pro vás to nebude procházka růžovým sadem. Vaše vlastní znalosti se otisknou do její mysli."
"Co mám dělat teď?" zeptala se Tess, když dostala pod kontrolu podivnou pozici, ve které měla stát.
"Nehýbat se," odvětil Black nevzrušeně. "Můžeme začít?" Brumbál i dívka kývli hlavou. Kouzlo sice bylo na přípravu i realizace jednoduché, ale průměrný kouzelník neměl téměř žádnou šanci provést ho správně. Když tedy portrét začal předříkávat text zaklínadla, cítila Tess určité obavy.
Vteřiny, kdy Brumbál opakoval magická slova ubíhaly nekonečně pomalu. Mohla uplynout sotva minuta, ale Therese to připadalo jako celá věčnost, než se kolem ní na okamžik objevil kruh barev. Skládal se hlavně z odstínů modré a jakoby odnikud se do něj vplétaly zlaté paprsky magie.
Po chvíli obraz pominul a vše se vrátilo do normálu. Tess se narovnala a pátravě rozhlédla, ale vše se zdálo být úplně stejné. Ona byla úplně stejná.
"Já nic necítím, nemělo by se něco-" Zbytek věty už nestihla doříct. Okolo se zčistajasna zdvihla rázová vlna a odhodila ji o několik metrů dál. Barevný kruh se opět objevil, ale tentokrát zlatá převažovala nad modrou. Byla všude. Vzduch kolem přestal proudit, ale vpíjel se jí do těla. Nemohla se nadechnout, a zároveň měla pocit, že se tím množstvím každou chvíli zadusí.
Když konečně ten pocit odezněl, zůstala Tess ležet na zemi a lapala po dechu. To už k ní ale přiběhla Sof a podávala jí ruku. Tess ji vděčně přijala a nechala se vytáhnout na nohy.
"Jsi v pohodě?" ptala se brunetka starostlivě a prohlížela si kamarádku ze všech stran.
"Jo, jenom mě třeští hlava," promnula si spánky. "Co se to, sakra, stalo?!"
"Já jsem říkal 'nehýbat se'," poznamenal Black sarkasticky. Tess neměla sílu něco mu odseknout, tak jen mávla rukou a svalila se do křesílka u ředitelova stolu.
"Pokud necítíte žádné vedlejší účinky, považoval bych to za úspěch," usmál se jemně Brumbál. "Slečno Winterová, budeme pokračovat?" Sof nejistě přikývla a přesunula se do křídového kruhu.
"Tu sovu musíte nechat tady," podotkl bývalý ředitel.
"A jo!" zasmála se roztržitě bruneta a odběhla se zvířátkem k Tess, která se ještě vzpamatovávala na křesle. Sovička svou novou pozici přijala v klidu a důvěřivě se stočila dívce do klína.
"Mimochodem, slečno Winterová, to je Vaše sova?" zeptal se Brumbál konverzačním tónem.
"Ne, jen nám ráno donesla ten váš pergamen," přiznala Sof.
"Vypadá to, že jste si padly do oka." A taky do vlasů, ušklíbla se v duchu Tess. Sof její výraz zachytila a ani na okamžik nepochybovala, co má kamarádka na mysli.
"No, je moc hezká," přisvědčila rozpačitě.
"Mám dojem," pronesl Brumbál s vševědoucím úsměvem. "že k Vám chová něco podobného. Jestli to tu dobře dopadne - a já doufám, že ano - tak si ji nechte."
"Fakt můžu? Tak to je úžasný!" rozzářila se Sof. "Teda, ehm… Chtěla jsem říct, že se toho moc vážím. Děkuju," pokusila se mírnit své nadšení, ale lesk v očích skrýt nemohla. Potom vešla do křídového kruhu podruhé, tentokrát bez své malé společnice.
"Brumbále, tohle kouzlo je extrémně energeticky náročné," upozornil ho portrét. "Jste si jistý, že ho chcete bezprostředně opakovat? Můžu vás ujistit, že to před vámi ještě nikdo nezkoušel."
"Cítím se skvěle," odvětil ředitel. Black tedy jen pokrčil rameny a podruhé začal předříkávat. Sof si umínila, že se nesmí ze své pozice pohnout ani o centimetr.
Paprsky zpočátku proudily pravidelně. Sof se zdálo, že přesně zapadají na svá místa, a vyplňují v jejím těle mezery, které si dřív vůbec neuvědomovala. Ale najednou příliv energie ustal. Pootevřela oči, které dosud držela pevně zavřené. Brumbál už nestál kousek od ní, ale vyčerpaně se opíral o zeď ředitelny a pokračoval v kouzle jen s nejvyšším úsilím. Black na něj něco křičel, ale Sof od sebe najednou nemohla rozlišit slova. Všechno se zpomalilo a zlatá barva ve vzduchu houstla. Dech se jí zklidnil, jakoby celou scénu sledovala přes zamlžené sklo.
Potom vše zase nabralo na obrátkách. Když už magie odeznívala, přinutila se Sof zůstat na místě a odolat touze protáhnout ztuhlé svaly. Za několik vteřin se skutečně zvedla rázová vlna, která jí vyrazila dech, ale zdaleka nedosahovala takové síly, jako u Tess.
"Všechno v pořádku?" zajímal se bývalý ředitel. "Tohle provedení zdaleka nebylo čisté, vůbec bych se nedivil, kdyby nějaké vedlejší účinky-"
"Sof, proboha, jsi úplně barevná! Teda, tvoje vlasy jsou," vyhrkla zaraženě Tess a chvíli na dívku jen zírala. "Ty jsi… Metamorfomág?"
"Co to plácáš?" odbyla ji bruneta - i když brunetou vlastně už tak docela nebyla. Na ramena jako by jí splývaly paprsky duhy a i rysy tváře se dívce každou vteřinou měnily.
"Já nekecám," ohradila se Tess. "Však se podívej sama, ne?" nasměrovala kamarádku k jedné z vitrín. Sovička na jejím klíně zahoukala, jako by chtěla slova menší dívky potvrdit. Sof, pořád trochu otřeseně, doklopýtala k zasklené poličce a i přes neostré obrysy bylo z jejího odrazu patrné, že Tess měla pravdu. Zaraženě pozorovala to barevné stvoření a bezděčně se dotkla svého obličeje, jako by nevěřila, že tam pořád je.
"Můžete si gratulovat. Za těchto podmínek, jste mohla dopadnout mnohem hůř," vyrušil ji z přemýšlení portrét.
"Ehm… slečno Winterová," začal kajícně kouzelník. Konečně si uvědomil vinu, kterou nesl na nevydařeném kouzle.
"To je skvělý," přerušila ho Sof a začala se znovu věnovat svému odrazu ve skle. Tentokrát ale s mnohem větším úsměvem. "Tess vidíš to?" Oba ředitelé si vyměnili zmatený pohled a Brumbál pokrčil rameny. Vyznat se v chování náctiletých dívek, natož v tomto případě, mu přišlo nemožné. Slunce na nebi za oknem mezitím hodně vystoupalo a zvony na věži ohlašovaly poledne.
"V tom případě se přidávám ke gratulaci. Než dořešíme veškeré podrobnosti, mohu Vám nabídnout něco k snědku?"
"To by bylo výborné."
"Mám hlad jako vlk," přisvědčila Sof a posadila se do křesílka vedle Tess. V tu chvíli jako by pro obě dívky okolní svět přestal existovat. Smích a povídání doplňovalo veselé houkání sovičky. - Vždyť tohle dopoledne s sebou přineslo hodně nečekaných zážitků. Brumbál spokojeně pokýval hlavou a odešel do kuchyně. Mohl oběd sice jednoduše přivolat, ale chtěl nechat dívkám alespoň několik minut soukromí. Bývalý ředitel opustil místnost v tichosti také, i když jeho důvody zdaleka nebyly tak šlechetné.

oOo

"Víš, Tess, připadá mi to kvůli tobě docela nefér," starala se Sof, jejíž vlasy se zase ustálily na své původní barvě. "Jsem metamorfomága mám tuhle krásku," podrbala sovu na hlavičce.
"Jo, ty musíš mít vždycky něco extra," zasmála se Tess. "Buď v klidu. Myslím, že tohle mi úplně stačí." Potom už je přerušil ředitel a mávnutím hůlky vykouzlil na stole hotovou hostinu. Následující hodiny společně vyřizovali nejrůznější dokumenty a formuláře. Když Brumbál konečně zavřel poslední složku, obě holky si viditelně oddechly.
"Je mi potěšením," usmál se ředitel svým nezaměnitelným způsobem. "Že Vás mohu přivítat jako studentky na Škole čar a kouzel v Bradavicích. Teď už mi nezbývá, než popřát Vám štěstí." Tess se ušklíbla, ale Sof bylo jasné, že tím maskuje dojetí. Sama neměla daleko k slzám, vždyť tohle bylo jako pohádka. Nejhezčí pohádka, o které kdy slyšela.

Brumbál zvážněl. "To mi připomíná, ještě je tu jedna důležitá věc."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Selene Black is Back Selene Black is Back | Web | 17. června 2018 v 13:26 | Reagovat

OMG TO BOLA SUPER KAPITOLA!!! TO VYSVETĽOVANIE ILUZIE TICHA, METAMORFMÁG!!! OMG OMG! TOTO BUDE SUPER! UŽ SA NEVIEM DOČMAŤ ĎALŠEJ KAPITOLY!!! 👏👏👏

2 Kristen Kristen | Web | 17. června 2018 v 18:22 | Reagovat

OCh toto je super. Výborne ste to vymysleli :) Teším sa na dalšiu kapitolu

3 Fredy Kruger Fredy Kruger | 20. června 2018 v 1:01 | Reagovat

" Jak na mě přijdou bolesti břicha,
ihned si vykouzlím ,,iluzi ticha,, !!

... vatu si nacpu  do uší,
pak prdím a vůbec nic neslyším !!"

" Prdíte  vy  wole !  slyšíte ??
a skutečně otřesně  smrdíte !!"

... ač třesou  s ním :  hostinský, číšníci,
muž stále je nehybně  sedící
a jako  sfinga  se tvářící !!

" Vyhoďte ho !!"  řve  hostinský : " Item "....
muž židle však drží se křečovitě !
Nelze jí odtrhnout  prakticky ničím,
neb přikouzlena  je  ku zadnici !

Džonn  Lýča  sedící na židli,
byl vyhozen z knajpy  i se židlí !
... kam jinam ?  jistěže ! na ulici !!

... Jej napomínají  tři strážníci :
" Slezte  z té židle !  vy  idiote !!"

Muž neslezl ze židle však  ani po té !!

I se židlí  vzali jej tři strážníci
a k výslechu donesli na  strážnici !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama