Trnitá řeč - Leigh Bardugo

6. listopadu 2018 v 17:16 | Remi |  Recenze
Zdravím,
podzim je v plném proudu a to znamená jediné. Že nikdo nemá na nic čas. Ale jestli máte chvilku, tak strávit ji s knihou určitě není špatný nápad. A můžete se inspirovat právě mou recenzí... Nenapadá mě žádná lepší pro temné podzimní večery, kdy příběhy ožívají nejen v pohádkách.


Název: Trnitá řeč (The Language of Thorns)

Autor: Leigh Bardugo

Žánr: Fantasy, Pohádky

Vydání: 2018 (originál 2018)

Nakladatelství: Fragment (ČR)

Počet stran: 288

Obálka: Maria Elias

Moje hodnocení: 85%




Anotace první knihy: Vydejte se do krajiny kouzel, kde vládne temná magie. Protéká tudy neposlušná řeka a minout vás může poslušná bouře. Přihlížejte pokoutním obchodům sjednaným pod rouškou noci. Vstupte do měst, ve kterých straší, a do lesů, ze kterých nevede cesta ven. Přečtěte si příběhy o mluvících zvířatech a oživlých figurkách z perníku. V temných pohádkách je totiž možné úplně všechno. Za každým rohem číhá zrada, pomsta, obětování, ale i láska...

Recenze:
Další kniha Leigh Bardugo je na (českém) světě! Stále se sice drží ve svém světě Šesti vran a Griši, ale nějaké pokračování nebo setkání s oblíbenými hrdiny nečekejte (najdete si nové). Jedná se o temně laděné retellingy známých pohádek. Říkám sice retellingy, ale člověk by to málem nepoznal. Zůstaňme tedy u toho, že příběhy jsou pohádkami inspirované. A ač jsem to zprvu neměla v plánu, podlehla jsem kouzlu temných pohádek i já.

Graficky:
Jestli jsem kdy psala, že nějaká kniha je krásně graficky zpracovaná, pak to nebylo nic proti Trnité řeči. Tohle je totiž skvost!
Pod nádhernou obálkou jsou ještě hezčí desky. - I tady je z části zachovaný jednoduchý styl Šesti vran, ale k černé barvě se přidaly zlato - oranžové ornamenty a logo GV. To ale není to, kvůli čemu se takhle rozplývám (ono hezkou obálku má přece jen kdeco). Celá kniha je uvnitř laděná střídavě do dvou barev: vínové a tyrkysové. A to včetně písma!
Samozřejmě musím zmínit ilustrace. Každá pohádka má svou vlastní ústřední ilustraci, která se postupně po částech objevuje na každé další stránce jako puzzle. A na konci pohádky (jako ta pomyslná třešnička na dortu) je tato ilustrace přes celou dvojstránku.


Názor:
Podívejme se teď na každou z šesti pohádek trochu blíže.

Ayama a trnitýles je první, a taky moje nejoblíbenější pohádka. Kráska tohoto příběhu ale příliš krásná není. A z podmínek podobných Popelčiným se nevydává na ples, ale do trnitého lesa. Netvor tam totiž už čeká… Příliš chytrý lišák si mě získal svým důvtipem. Co k tomu dodat? Snad že ani ta mazanost vždycky nestačí. Oproti tomu Čarodějnice z Duvy mě spoustou ruských jmen ani originálním přepracováním Jeníčka a Mařenky nenadchla. Podobně dopadla i Malá kudlička, která vypráví o nesmírné kráse, třech úkolech a tom, že používat nějakou věc není totéž, jako ji vlastnit. Chuť jsem si zpravila další pohádkou, kde Princ vojáček zjistí, že někdy stačí jen chtít. Na pomezí fantazie a reality balancují tradiční špatné lidské vlastnosti, ale snad jako v jediném z temných příběhů tu roli hraje i naděje a vytrvalost… Něco co za sebou nechává ten hřejivý pocit, že všechno sice nemusí dopadnout dobře, ale přesto s tím jde žít. A poslední a nejdelší pohádka, Když voda zpívá oheň, vychází z Malé mořské víly.

Shrňme si tedy zápory:
Můj zásadní problém s touto knihou je, že je hrozně krátká! Šest pohádek mi prostě nestačí a kniha by jich rozhodně zasloužila víc. Druhá výtka jde ruku v ruce s první. Kdykoli čtete sbírku povídek nebo pohádky, málokdy máte to štěstí, že se vám líbí všechny. Rozhodně mi Trnitá řeč za přečtení stála a líbila se mi, to nemůžu popřít, ale šest povídek je prostě málo na to, aby se mi některé mohly nelíbit.


A klady:
Největším kladem je určitě vzhled. Zajímavé by bylo, kdyby kniha vyšla ve formě grafického románu - protože už takhle si estetiky na knize cením nejvíc a tvoří podstatnou část hodnocení. Dále samozřejmě pohádky. I když se mi ne všechny líbily, tak byly výborné. Temné pohádky. Na české scéně (a myslím, že obecně) dost neobvyklá a zajímavá volba. I když jde o 'retellingy' musím ocenit obrovskou originalitu, kterou si autorka uchovala po celé čtení. S Leigh Bardugo to tak mám vždycky: očekávám nějaký příběh a ona se jen zasměje a praští mě do hlavy s něčím, na co jsem vůbec nepomyslela. S něčím mnohem lepším, než jsem měla na mysli. Poslední věc jsou moudra a průpovídky postav. Nikdy jsem neměla ráda to 'morální poučení', ale tady se mi líbilo.

Závěrem:
Závěrem Trnitou řeč doporučuju. Chcete-li komplexní příběh, sáhněte po Šesti vranách. Pokud vás ale láká něco temnějšího, neznámého a netoužíte po šťastných koncích, dejte šanci těmto pohádkám.

Láska si potrpí na květomluvu,
pravda však mluví řečí trnitou.

Remi
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristen Kristen | 10. listopadu 2018 v 12:18 | Reagovat

No poobzerám sa po tom

2 B. R. B. R. | E-mail | Web | 12. listopadu 2018 v 23:11 | Reagovat

To vypadá fakt dobře, miluji varianty a retellingy pohádek!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.